Tak už je to tady. Umělá inteligence se stává součástí našeho běžného života, ať se nám to líbí nebo ne. A zdá se, že tu s námi zůstane.

Přítomnost AI nemůžeme prostě ignorovat, ale měli bychom se s novou realitou nějak vypořádat. Nástup AI je provázen smíšenými pocity a emocemi – od marketingovým „hypem“ podporovaného nadšení, přes opatrné seznamování se a „osahávání“, až po rezolutní odmítání. To vše je nutně doplněno i přehnaným očekáváním, opatrností a obavami.

Stejně jako u každého nového výdobytku lidského pokolení, i zde platí, že otevřený a uvážlivý přístup je tím nejlepším možným způsobem, jak umělou inteligenci přijmout mezi nás a začlenit ji do našeho reálného světa. AI se tak může stát užitečným nástrojem, který by neměl být vnímán jako náhrada lidstva, ale spíše jako jakési „prodloužení“ schopností našich mozků.

Důvěřuj, ale prověřuj

Velmi důležitou ingrediencí při používání AI k „seriózním účelům“ je zdravý úsudek, resp. určitá nezbytná dávka kritického myšlení ve smyslu „důvěřuj, ale prověřuj“. Tato technologie rozhodně není samospásná. AI (zatím) nevlastní rozum ani intuitivní porozumění. Dalo by se říct, že spíše predikuje pravděpodobné odpovědi na základě způsobu a dat, kterými byla trénována. A to je potřeba mít neustále na paměti.

Je to vlastně překvapivě velmi podobné, jako u nás lidí. I zde velmi často platí, že na „hloupou“ otázku dostaneme „hloupou“ odpověď. A proto je velice důležité dát si tu poctivou lidskou práci se správným formulováním požadavků, ideálně doplněných o potřebný kontext. Jinými slovy, vždy je výhodné co nejlépe vysvětlit, co potřebuji a k čemu to potřebuji. V tomto smyslu by se dala umělá inteligence považovat za jakési zrcadlo našeho vlastního vynaloženého úsilí. Paradoxně tedy AI není až tak o odpovědích, ale spíše o otázkách samotných.

Jde to i bezpečně

Bezpečnost při využívání umělé inteligence je téma samo o sobě. Ochrana osobních údajů, citlivých firemních dat a know-how, stejně jako nejrůznější etické a právní aspekty, patří mezi největší výzvy, které v souvislosti s integrací AI společnost intenzivně řeší. A podle mého názoru ještě dlouho řešit bude. Významnou roli hraje i rozhodnutí, zda pro daný účel využívat online cloudové služby nebo raději privátní on-premise řešení. Zde se určitě vyplácí obezřetnost a zvažování rizik.

A abych nezapomněl: AI není jen o aktuálně tolik populárních velkých jazykových modelech (ChatGPT, Copilot a další) nebo o generování vtipných obrázků a videí. Existují stovky specializovaných modelů, které dokáží analyzovat skryté souvislosti a anomálie ve velkých objemech dat, optimalizovat procesy nebo pomáhat s orientací v textu i při psaní počítačových programů a mnoho dalších. V praxi se začíná ukazovat, že vhodnou cestou pro konkrétní nasazení by mohly být kombinované, hybridní modely, které využívají výhod obou světů – obecných jazykových i specializovanějších, na míru trénovaných modelů.

Takže zpět k otázce: Je umělá inteligence darem, nebo prokletím? Pokud ji budeme využívat s rozumem, pokorou a kritickým myšlením, může se stát skvělým pomocníkem a partnerem při řešení výzev, které nám život předkládá. Když se jí ale slepě poddáme a přestaneme přemýšlet, může nás nakonec zradit. V důsledku zůstává odpovědnost vždy na nás, lidech.

P.S.: Tento článek nebyl vygenerován AI, ale byl poctivě napsán lidskou rukou, s asistencí velkého jazykového modelu.