Budoucnost doručování v e-commerce: ne drony, ale sdílená distribuční centra a doručovací boxy

Budoucnost doručování v e-commerce: ne drony, ale sdílená distribuční centra a doručovací boxy
Jak ukázal průzkum britské e-commerce společnosti MetaPack, 66 % zákazníků si vybralo konkrétní e-shop kvůli nabízeným možnostem doručování. 96 % lidí uvedlo, že v případě dobré zkušenosti s dopravou by u daného obchodníka nakoupili znovu. A 46 % nakupujících už někdy opustilo stránku s nákupním košíkem a již vybraným zbožím kvůli tomu, že uvedený čas doručení byl příliš dlouhý nebo zcela chyběl. 

Je tedy zjevné, že způsob doručování je pro e-shopy a jejich úspěch velmi důležitý. Vždyť nakupování je velmi často řízeno spíše emocemi než racionální částí mozku, člověk si jím „dělá radost“. Ovšem tato radost mu dlouho nevydrží, když na zboží musí několik dní čekat, je nucen si vystát frontu na poště, brát si kvůli doručení dovolenou nebo mu dokonce přijde SMSka či e-mail, že nastaly problémy a doručení zboží se posouvá na neurčito.

Drony a autonomní vozítka
Co s tím? Občas se mluví o tom, že vše vyřeší doručování drony nebo samořiditelnými vozítky. Podle mého názoru je to nesmysl. Provoz dronů je a nepochybně ještě dlouho bude omezen natolik složitými legislativními, bezpečnostními a dalšími restrikcemi, že doručování nákupů dronem je minimálně ve městech nereálné. Úspěšně by to mohlo fungovat snad jen v případě doručování do odlehlých oblastí. Bylo to ostatně už vyzkoušeno například v Austrálii.
Pokud jde o města, představte si, že by se tento způsob doručování rozmohl a drony by zároveň nesly zboží třeba stovkám lidí v jedné čtvrti. To by muselo být zřízeno druhé Řízení letového provozu, ale tentokrát zaměřené jen na drony. Takže v dálné budoucnosti možná, ale nyní je to science-fiction.

Co se týče autonomních vozítek, rovněž kolem nich jeden čas panovalo velké haló, testovaly se i v Česku, ale podle mě jde také o slepou uličku. Velkým problémem je už otázka samořiditelnosti. Všichni sledujeme, jaké problémy spojené s bezpečností s tím má Uber a další. Legislativně bude tato věc minimálně v Evropě ještě dlouho narážet na neprostupnou zeď. Další otázkou je praktičnost. Vozítko bez řidiče pojede nacpané k prasknutí drahými věcmi, muselo by se zabránit riziku krádeží… Dále je tu problém chlazeného zboží, přepravy rozměrných kusů a také nemalé finanční náklady.

Sdílená distribuční centra
Domnívám se, že vývoj půjde v nejbližší době úplně jiným směrem. A sice cestou sdílených distribučních center či meziskladů kombinovaných na úrovni koncového zákazníka s doručovacími boxy. 

Z pohledu chytré logistiky je mnohem lepší mít zboží rozmístěné v distribučních skladech například v jednotlivých krajských městech, časem třeba i ve městech okresních, než disponovat jen jedním centrálním skladem kupříkladu v Praze a z něj odesílat jednotlivé zboží. Je to rychlejší, praktičtější, a navíc i mnohem flexibilnější, protože každé z krajských distribučních center může mít na skladě trochu jiné zboží s ohledem na místní preference a vývoj lokální poptávky. Totéž ostatně platí nejen na úrovni jedné země, ale i na úrovni celoevropské nebo i celosvětové. Touto cestou jde například Amazon.

Můžete namítnout, že řešení krajských distribučních center je vhodné možná tak pro největší hráče na českém e-commerce trhu a ostatní by si jej nemohli dovolit. Cesta pro e-shopy s menšími rozpočty ale existuje: sdílený prostor meziskladů, kdy se domluví s dalšími e-shopy, které mohou klidně prodávat i zcela jiný typ zboží.

Ostatně se zde otevírá velmi zajímavá obchodní příležitost pro velké hráče: kdybych dnes řídil e-shop s velkým rozpočtem, vybudoval bych si postupně mezisklady po republice a investované peníze bych postupně získal zpět pronájmem části jejich kapacity menším e-shopům.
Je s podivem, že se této příležitosti nechopí některý z řetězců supermarketů či hypermarketů, které již mají velkou část potřebné infrastruktury vybudovanou, stačilo by jen navýšit kapacity. Kromě skladů mají dnes perfektně vyřešenou i dopravu a mohlo by jim být v podstatě jedno, jestli vezou jen své zboží, nebo k němu přidají i paletu s elektronikou. Dva řetězce dnes v některých krajích nabízejí doručování až domů, kromě výše zmíněného by tak mohly pokrýt i doručení koncovému zákazníkovi. Symbióza řetězců s menšími e-shopy by tedy mohla být velmi funkční a oboustranně výhodná.

Doručování koncovému zákazníkovi
Co se týče způsobů doručování koncovému zákazníkovi, testují se po světě různé možnosti. Například že kurýrovi na chvíli vzdáleně odemknete byt, aby vám tam mohl nechat balíček. Podle mě je životaschopnější způsob doručování do zaheslovaných boxů umístěných například u zákazníka na zahradě či v přízemí bytového domu. V domech by šlo o větší obdobu poštovních schránek, ale každá domácnost by nemusela mít svůj box. Ty by byly zaheslované, a stačily by tak například jen tři na každý vchod. Zákazníkovi by pak jen pípla SMSka: „Dobrý den, pane Nováku, Vaše zaplacené zboží je uloženo v přízemí Vašeho domu v boxu A2, heslo xyz123“. 

Další moderní možností, méně pohodlnou, ale rychleji realizovatelnou, jsou bezobslužná výdejní centra rovněž založená na boxech. Jedno takové nedávno otevřela Alza v Praze na Floře. Ještě dlouho pak zřejmě zůstane ve hře v současné době hojně využívané doručování prostřednictvím přepravních firem konkurujících České poště. Jejich velký počet zvyšuje konkurenční boj, a jejich služby se tak budou doufejme nadále zkvalitňovat. Méně pravděpodobná je možnost, že by si velcí hráči na českém e-commerce trhu zřizovali vlastní dopravu. Někteří to již testovali a jsou s tím spojené četné logistické a bezpečnostní problémy. Mnohem jednodušší je najmout si na přepravu specialistu a nemuset se o nic dalšího starat.

Amazon jako alternativa?
Pro české e-shopy a další prodejce, zaměřující se i na trhy například v USA, Velké Británii či Německu, zde existuje i možnost prodávat a doručovat přes Amazon. Tato možnost v Česku zatím není příliš využívaná, zdejší provozovatelé e-shopů se Amazonu spíše bojí jako konkurence, nicméně by pro ně mohl představovat i příležitost. Takzvané marketplaces (kromě Amazonu např. eBay nebo Alibaba), tedy obrovská on-line tržiště, kde jednotliví prodejci prodávají své zboží podobně jako například producenti potravin v supermarketu, se budou do budoucna dále rozvíjet a růst.

A jaké má dnes možnosti kupříkladu český výrobce koupelnových předložek prodávající je v Česku v e-shopu a uvažující o rozšíření prodeje do USA? Může si v USA pronajmout sklad, tam zboží ve velkém objemu přepravit, udělat si e-shop v angličtině pro americký trh a odesílat zboží americkým zákazníkům z tamního skladu. Nebo používat nadále jen sklad v Česku a posílat každému americkému zákazníkovi zboží odsud, řešit z Česka i reklamace a tak dále. Na první pohled se pak zdá mnohem jednodušší řešení nabízené Amazonem, kdy firma předá zboží v Česku fyzicky do systému Amazonu, Amazon se sám postará o rozvoz do svých meziskladů po světě, v tomto případě do USA… Z meziskladů pak Amazon zboží dále distribuuje a řeší i reklamace.

Nicméně jak víme od svých klientů, se kterými řešíme jejich strategii e-commerce, na Amazon není jednoduché se dostat, jde o velmi složitý proces a náročné podmínky. Přesto věřím, že se marketplaces do budoucna pro řadu e-shopů stanou přijatelnou a efektivní alternativou.
Jisté je, že vývoj v oblasti doručování se nezastaví a českým e-shopům se určitě vyplatí jej sledovat a přemýšlet, jak v této oblasti nezůstat ve 20. století. To by jim stále náročnější zákazníci dlouho netolerovali.

Daniel Hutník
Konzultant a Team Leader divize Sprinx Digital společnosti Sprinx Systems vede tým, který se stará o on-line obchodní aktivity společností AXA, Mountfield nebo Grada.
Datum zveřejnění 18. 6. 2018 14:21:16 od Romana Ripper
x

Přihlašte se k odběru newsletteru a odebírejte novinky ze světa
e-commerce